NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsem opět na Rokycanském letišti, tráva je mokrá, zelená a kolem sebe slyším italštinu, francouzštinu, němčinu i ruštinu. Co se to děje? Přichází Fluff Fest. Lidé se pomalu scházejí a s mírným zpožděním ve stanu vykopává první kapela. Ukrajinci už mě mnohokrát překvapili v tom, jakou jakost jejich kapely v hardcoreovém ranku mají, a u ELEPHANT OPINIONS mohu opět jen tleskat. Důrazné screamo až na dřeň. Mohli bychom závidět, ale jsme na Fluffu a závist se zde nenosí. Při jejich setu mi Petr z Pure Heart Records šušká do ouška, že má novou kapelu a za chvilku otevírají Psy Tent stage. To, co neřekl, je, že k sobě přibral Marka z THEMA ELEVEN, a řve do mikrofonu tak, že to dělá v mozku fašírku. Zbytek je pomalý, ponurý, apokalyptický, snad jen basák by měl držet tuhle vlnu s kapelou a ne hrát nějaký vyfikundace. Jinak u FLIGHT 665! palec nahoru.
Druhou kapelou ve stanu jsou THE SEEKER, jejich kytarista má proslov o šikanování ve škole s tím, že si zažil svoje, protože už na základce byl tlustej. V první řadě se díky tomu cejtím privilegovaně a tak si užívám chvíle, kdy nemusím zatahovat panděro. Jejich bordeloidní rychlej hardcore řádně zametá podlahu. Máme tu první kotel. Po nich tu máme LIFE IN VACUUM z Kanady. Parádní rozjezd, hardcore zasazený do rock’n’rollových kolejnic, basa hnětá s bicíma tak, jako málokde. Štve mě snad jen to, jak baskytarista „přehrává výraz“, ale hudba to bohatě vynahrazuje. Tady to kluci trefili do černého.
Oproti nim vypadají kluci z kapely SÝČEK hodně neškodně. Ale jsou to Budějice a ty musím podpořit. Psychedelické, repetetivní, lehce intelektuální. Jindy asi fajn, ale Kanaďani mě naladili na jinou notu. Notu, kterou uspokojují Italové STORM{O}. Zpěvák sice není zpěvák, ale spíš „mluvič“, ale to nevadí, to, co se děje kolem, je agresivní nálož, ve které explodoval hardcore, mathcore a scremo violence. To je přesně ono, chci krev a až se vybouřím, chci VEENU.
Když před pár lety ohlásili VEENA konec, zamáčknul jsem slzu. A teď jsou tady zase. David mi před koncertem říká, že je rád, že si krom utahaných KALLE a NOD NOD může zahrát v nějakém „náletu“. A nálet to je. Minimálně emocionální. Čehokoliv se Verča a David dotknou, to září zlatem. Jestliže před dvěma roky mě rozsekali na Fluffu KALLE, tak letos VEENA. Slyšet to a zemřít. Po VEENĚ ještě mířím do hlavního stanu, kde svůj set dokončují LENTIC WATERS. Noecrust tu narazil do toho nejbrutálnějšího hardcoreového chaosu. Dokončovací kapela svoji úlohu splnila se ctí. Nultý den festivalu jak se patří.
Letiště, Rokycany - 21.-24. července 2016
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.